VODÁRENSKÁ VĚŽ

Komplex bývalé letenské vodárny, od svého vzniku v druhé polovině 19. století, prošel několika přestavbami. Ve své původní podobně se dochovala pouze vodárenská věž. V posledních desetiletích sloužil areál jako centrum mládeže a tuto funkci si ponechá i po své obnově.
Původně byla vodárenská věž jedinou místní dominantou s výhledem na panorama města. V čase však byly okolní pozemky zastavovány a věž postupně pohled na město ztratila, oslepla. „Zrak“ by jí měl vrátit periskop, který se nyní vyrábí a bude v nejbližší době osazen. Pro umístění periskopu jsme využili komín parního stroje pro čerpání vody.
V nejvyšším místě v prostoru, ve kterém se původně nacházela hlavní vodní nádrž je navržen společenský sál. Je vybaven podlahou s elevací a výstavním systémem se světly. Bude sloužit k setkávání, výstavám, hudebním produkcím...
V úrovní pod sálem, v bytě „prvního topiče“ parního stroje, je nyní zřízena knihovna. Knihy obklopují celou místnost ve dvou úrovních a přispívají ke klidné a přemýšlivé atmosféře.
V hale hlavního schodiště je instalováno Foucaultovo kyvadlo. Tento pozoruhodný experiment, prokazující otáčení Země kolem své osy, byl poprvé proveden v pařížském Panheónu kolem roku 1850 (tedy relativně krátkou dobu před stavbou letenské vodárny).
Okolní přístavby jsou využity pro potřeby domu dětí a mládeže a mateřské školy. Do každého prostoru je samostatný vstup. Ploché střechy jsou upraveny do podoby terasy a zahrady.
Z hlediska architektury je komplex pečlivě zrekonstruován. Při úpravách byly zachovány všechny vrstvy historie od založení až do současnosti. Do opravené stavební struktury byly vloženy, formou samostatně stojících kompaktních boxů, nové provozní funkce. Výsledkem je stavba, která společně prezentuje kvalitu uměleckého řemesla a detailů různých období. Naleznete zde vedle sebe fládrované okno z 19. století, dveře z 50., 60., 70. let 20. století. Hliníková okna 21. století, bakelitové, mosazné, ocelové kování. Vše v prostorové koláži architektury tak, jak jí vytvořil čas.